Fiat 126p

Fiat 126p se objevil na polském trhu v roce 1973 a brzy si získal přezdívku Maluch (Drobeček), kterou vděčil svým malým rozměrům. Jeho šířka nepřesahující 1,5 m a délka 3,05 m, srovnatelná s rozměry původního anglického Mini, nebránila tisícům Poláků vměstnat dovnitř celou svou 6člennou rodinu s zavazadly, když vyrazili na dovolenou z práce. V Polsku se výrobou Malucha zabývala automobilka Fabryka Samochodów Małolitrażowych „Polmo” Bielsko-Biała v Bielsku-Białé a v Tychách. Prototypem ikony z dob Polské lidové republiky byl italský Fiat 500, který, ačkoliv srovnatelně kultovní – a přitom ladnější než Maluch – by nikdy nemohl zaujmout místo, které v kulturním povědomí Poláků zaujímá náš hrdina.

Polský Fiat, jehož vrchol popularity v Polsku spadal do 80. let, si našel skupinu uživatelů také v Austrálii v letech 1989–1992, stal se nejlevnějším vozem na nejmenším kontinentě. Maluchy neúnavně navyšovaly své kilometry, brázdily také maďarské a dokonce i kubánské silnice.

Autorem kresby je vratislavský umělec Paweł Grabowski.

Nebylo nic horšího než cestovat malým autem s rodinou na dovolenou k moři od nás z jihu Polska. Pamatuji si, že jednou otec před dovolenou měl zařídit nové auto. Ano, rozhodně se mu to povedlo! Víte, co udělal?! Vyměnil našeho starého malucha za novější verzi EL, obecně nazývanou „Elegant”.

Fiat 126P Elegant

Pamatuji si, jak tehdy přijel na naše sídlištní parkoviště a řekl mi: „Synu, podívej se na ten zázrak italské technologie! Elektrické zapalování typu Nanoplex, které nevyžaduje žádné seřizování! Sklápěcí sedadla a modernizovaná palubní deska!” S mámou a bráchou nám došla slova, ale táta byl hrdý, že splnil slib.

Jelikož otec rád na dovolené popíjel, vždy nás na dovolenou doprovázel jeho kamarád z práce s rodinou – nazvěme je Kowalskými. Nenáviděl jsem je, a nejvíce – starého Kowalského. Dodám ještě, že z odstupem času je stále nemám rád. Otec starého Kowalského, předseda jednoho z JZD, měl spoustu peněz, takže když jsme jeli namačkáni v našem malém autě, oni hrdě rozkládali nohy ve Fordu Escort dovezeném z Německa. A tak to bylo pokaždé! A když jsem doufal ve změnu osudu… schéma se mělo znovu opakovat.

Bramborový trik

Řekl jsem si, že NE, NE TENTOKRÁT, a protože jsem měl mladšího bratra, na kterého jsem v té době velmi rád dělal dojem, vymyslel jsem jistý plán. Vždy před cestou se moji rodiče domlouvali s Kowalskými na našem parkovišti před panelákem, načež je máma pozvala na poslední kávu před vyrazem za dobrodružstvím na otevřené moře polských postkomunistických silnic. Jelikož jsme bydleli ve čtvrtém patře, chvíli je tam nebylo.

Využil jsem chvilku jejich nepřítomnosti a strčil jsem jim bramboru do výfuku jejich Fordu Escort. Nemusíte být mechanik, abyste věděli, že auto v takové situaci má spíše mizivé šance na nastartování, a protože jsme si s bratrem hráli na tři mušketýry, svým kordem, který byl lískovou holí, jsem se ujistil, že Kowalski bramboru z roury snadno nevytáhne. No a tak se také stalo.

Když se vrátili z kávy, Kowalski se hrdě usadil za volantem jako boss Cosa Nostry a pokusil se ukázat, jak jeho nové auto nastartuje na pohled klíčku, ale… Jednou, podruhé, potřetí… Motor se dusí a nestartuje. Po chvíli můj neoblíbený kamarád mého otce šel k nám nahoru a vytočil číslo na švagra, průměrného mechanika. Ale švagr, jako švagr – za láhev vždy udělá vše, co je v jeho silách.

Moji rodiče, lehce zahořklí zpožděnou dovolenou, se dohodli s Kowalskými, že my vyrazíme zítra ráno a oni dorazí, až vyřeší problém s jejich autem, což, jak ujišťoval otcův kamarád, musela být „nějaká hloupost moderního auta“. Jak se ukázalo – nepřipojili se k nám, a průměrně zběhlý švagr poslal auto do šrotu.

Pamatuji si, jak mi otec cestou k moři řekl: „Vidíš, synu, není nic lepšího než starý dobrý maluch!”