FSC Żuk

Polské silnice viděly mnoho brouků (żuků). V tomto případě nám však nejde o populárního Volkswagena Beetle, ale o polskou „dodávku“ – Żuka. Názvem je označována celá série polských dodávkových automobilů, vyráběných továrnou na nákladní automobily v Lublinu v letech 1959–1998. Żuk byl oblíbencem zemědělců, sloužil listonošům z Polské pošty a někdy se dokonce vtělil do role hasičského vozu. Stejně jako kultovní Maluch byl Żuk pro mnoho Poláků hrdinou každodenního života.

Na tričku je Żuk z roku 1967, tedy verze s dřevěnou nákladní skříní, která mu zajišťovala nosnost 950 kg. Jiné varianty Żuka sloužily hlavně k přepravě potravinářských výrobků nebo oděvů, ale vyráběly se také osobní modely, tedy mikrobusy. V roce 1970 se dokonce začaly montovat Żuky v Egyptě, a navzdory nabízející se analogii se nejmenovaly „Skarabeus“, ale Ramzes. Egyptské závody ELTRAMCO skládaly svého Żuka-Ramzese až do 90. let, s mnoha úpravami, které byly po cestě zavedeny.

Výroba Żuka byla zastavena v roce 1998, kdy počet vyrobených kusů dosáhl 587 818. A i když byl z hlediska čísel a prodeje daleko za „broukem“ Garbusem, neznamená to, že by nebyl automobilem, který obzvláště sloužil obyčejnému člověku. Jeho ostře ohraničená obdélníková silueta a smutný výraz předního nárazníku se staly ikonickými a na mnoho let zůstanou v paměti pracujících Poláků z dob PRL.

Autorem kresby je vratislavský umělec Paweł Grabowski.